Vitální houby

Vitální houby dnes používáme u mnoha zdravotních obtíží ... Je proto extrémně důležité zvolit co nejúčinnější produkt a zároveň takový, který nebude naše tělo zanášet dalšími nečistotami.

Více informací naleznete: Vitální houby

Omlouváme se všem, ale původní videa bohužel jsme museli odstranit z důvodu inspekce a platného zákona!

Reishi - lesklokorka lesklá

Ačkoli před více než 2000 lety nebylo známé složení Reishi, využívali ji obyvatelé Asie k léčení mnoha zdravotních obtíží. Díky svým účinkům dostala tehdy přízvisko houba nesmrtelnosti. O jejích účincích a vlivu na zdraví člověka a jejím využití existuje řada historických psaných pramenů. Reishi je zmiňována i v „herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing, jenž je datován do doby vládnutí východní dynastie Han, tj. do období 25−220 n. l. Tato kniha byla průběžně po aktualizovaná a doplňovaná tak, že do sebe inkorporovala další objevené možnosti využití Reishi.

Více informací naleznete: Reishi

Cordyceps - housenice čínská

Dochované starodávné příběhy popisují, jak pasáci yaků odhalili účinky Cordycepsu. Zvířata, která mimo trávy spásla i Cordyceps byla vitálnější, silnější i zdravější a také potentnější. To samozřejmě přimělo pastevce, aby sami tuto houbu začali využívat. Psané historické záznamy, které máme k dispozici, pak pocházejí z doby cca 620 n. l. Jsou součástí čínských herbářů. Pro západní svět byl Cordyceps „objeven“ až v roce 1726. Tehdy byl na mykologické konferenci, která se konala v Paříži, představen odborníkům. Byl sice veden v mykologických atlasech, ale o jeho účincích se nevědělo, to se změnilo až o více než 2 století později. V roce 1964 byl Cordyceps zařazen mezi rostlinná léčiva do současné čínské farmakologie.

Více informací naleznete: Cordyceps

Maitake - trsnatec lupenitý

Maitake je bezesporu nejznámější hlavně v Asii, kde je využívána při přípravě pokrmů, ale také jsou zde již po tisíce let známé její léčebné účinky. Historické prameny vysvětlují, proč se jí také říká tančící houba (překlad z japonštiny), bylo totiž velkým štěstím tuto houbu najít a „houbaři“ doslova tančili radostí nad svým „úlovkem“. Tradiční čínská medicína využívá účinky Maitake velmi dlouhou dobu. Je popsána v pramenech z doby dynastie Han (206–210 n.l.), je také v „čínském herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing. Ani v dnešní době zájem o houbu neklesá, naopak, díky tomu, že mnohé studie potvrzují její na člověka pozitivní účinky, je od cca 80 let minulého století pěstována uměle, komerčně.

Více informací naleznete: Maitake

Chaga - rezavec šikmý

Houba je známá již z dob před cca 4000 lety, využívali jí Mezopotámci, Egypťané, Číňané aj. Chaga je popsána také v čínském „herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing. V Rusku a na Sibiři pak byla využívána nejen k léčení, ale také k šamanským rituálům, a to hlavně Khanty/Oystaky, kteří jí také dali jméno, které se dnes nejčastěji používá. Chagu si dopřával i car Vladimir Monomach či Rasputin... Zmiňuje ji také Solženicin ve své knize Rakovina. Chaga nebyla neznámá ani původním obyvatelům Japonska, tj. Ainu. Vařili si z ní čaj, který pili při trávicích obtížích, bolestech žaludku atd. A i oni využívali prášek ze sušené houby k náboženským obřadům.

Více informací naleznete: Chaga

Hericium - korálovec ježatý

Hericium je houba jedlá a velmi chutná. Má své místo v gastronomii asijských národů. Není však pouze potravinou, ale hlavně léčivkou, která je využívána hlavně v tradičních medicínách v Asii, tedy i té čínské. Ale znali ho i indiáni ze Severní Ameriky, existují důkazy, že jen v podobě prášku nosili stále při sobě a využívali jeho léčivé síly při ošetřování otevřených ran, a to hlavně k dezinfekci a zástavě krvácení. K „vědeckému“ zdokumentování houby došlo až v 18. století. Postarali se o to dva mykologové, prvním byl Francouz J. B. F. Bulliard, který mu dal jméno Hydnum erinaceus, své současné jméno dostalo Hericium Ch. H. Persoona v roce 1797.

Více informací naleznete: Hericium

Coriolus - outkovka pestrá

Coriolus je dobře znám již z dob dávno minulých. V ucelených textech z roku 1368 n.l., tedy z období staré Číny a dynastie Ming, je zaznamenáno, že Coriolus se využíval k posílení zdraví, fyzického i duševní a posílení energie čchi. Coriolus je v tradiční čínské medicíně stále používán jako „léčivka“. Pro „vědecký“ svět byl objeven až v 60.−70. letech 20. století. Tehdy byl díky japonskému vědci extrahován z Coriolu polysacharid s označením PKS, u něhož se záhy prokázaly imunostimulační účinky. V Japonsku se kolem roku 1980 dostal i do praxe, kdy je využívám v plné míře ... 

Více informací naleznete: Coriolus