Kloubní onemocnění z pohledu epigenetiky

Dvě nejčastější kloubní onemocnění, artróza a artritida, mají jedno společné: na jejich vzniku se velkou měrou podílejí geny ...

Pojďme se tedy společně podívat na epigenetické reakce, které se na vzniku a rozvoji artrózy i artritidy podílejí, a také na možnosti, jak je můžeme ovlivňovat pomocí životního stylu a doplňků stravy ... 

Artróza

Artróza je jednoznačně nejčastějším kloubním onemocněním, postihuje až pětinu populace. V prvních fázích při ní dochází ke ztrátě pružnosti chrupavky, která pokrývá styčné plochy kostí v kloubu. V chrupavce dále začínají postupně vznikat trhliny a její vrstva se ztenčuje, později dochází ke vzniku kostních výrůstků, objevují se otoky, zánět, zhoršení pohyblivosti a dochází k narušení i dalších tkání v kloubu: kostí, vazů a menisků. Artróza nejčastěji postihuje velké klouby dolních končetin, zejména kolena a kyčle, popřípadě i spoje páteřních obratlů.

Artróza se řadí mezi tzv. multifaktoriální onemocnění, na jejichž vzniku se podílí více různých příčin. V minulosti se její vznik dával za vinu především mechanickým faktorům (přetěžování v rámci pohybových aktivit a obezitě), určitá role pak byla přičítána i vlivům životního prostředí, stárnutí a pohlaví. V posledních letech se však objevilo několik výzkumů, které věnují pozornost také molekulárním dějům uvnitř buněk chrupavky a dávají vznik potíží do souvislosti i s genetikou a epigenetikou.

• V oblasti genetiky souvisí například s polymorfismem genů GDF5 a MCF2L.
•  V oblasti epigenetiky pak riziko vzniku artrózy významně ovlivňují všechny tři základní epigenetické procesy, tedy metylace genů, acetylace histonů a ztišení RNA.

Největší roli přitom pravděpodobně hraje proces metylace, který působí na biologii buněk chrupavky, tzv. chondrocytů.

Další důležitou roli hrají tzv. transkripční faktory. Jedná se o speciální bílkoviny, které se účastní procesu přepisu DNA na RNA (jde o první krok procesu, v němž jsou v těle na základě DNA vytvářeny bílkoviny). Právě abnormality v oblasti transkripčních faktorů jsou přitom společným znakem celé řady onemocnění včetně právě artrózy. Jde o zvýšenou tvorbu zánětlivých látek jménem cytokiny a ztrátu kolagenu typu II, na které pak navazuje vznik formací buněk chrupavky, destrukce povrchu kloubu a další negativní procesy.

Součástí složitého epigenetického procesu vzniku artrózy jsou i cytokiny. Jde o malé bílkovinné molekuly, které jsou většinou vytvářené imunitními buňkami. Roli zde pak hrají i zánětlivé interleukiny. Devastující je zejména vliv interleukinu 6 (IL‑6), který snižuje tvorbu kolagenu typu II a tím se podílí i na úbytku a snížení pružnosti kloubní chrupavky, tedy na základním projevu artrózy.

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida (RA) patří mezi tzv. autoimunitní onemocnění, při nichž imunitní buňky napadají vlastní tělesné tkáně (synoviální tkáně, tedy kloubní výstelky). Projevuje se zejména vznikem zánětu a otoků, postupně dochází k deformaci a ztrátě funkce řady kloubních struktur. To vše je provázeno silnými bolestmi, které značně ovlivňují život nemocného.
RA postihuje odhadem jedno procento populace. Na rozdíl od artrózy obvykle postihuje nejprve malé klouby u prstů na ruce) a teprve později ty velké.

Přesná příčina RA není zatím plně objasněna. Genetické faktory zde hrají určitou roli, celkem bylo doposud identifikováno třicet míst v lidském genomu, jejichž přítomnost je pro vznik RA rizikovým faktorem, přesto ale jejich podíl na vzniku nemoci není nijak zásadní. Řada faktorů životního prostředí a stylu života totiž ovlivňuje aktivitu jednotlivých genů v lidské DNA.

Na vzniku RA se podílí malé molekuly ribonukleové kyseliny, které nic nekódují, ale účastní se procesu přepisu jednotlivých genů. Dokážou tak potlačit tvorbu určitých proteinů, zejména signálních bílkovin a transkripčních faktorů, a tím na několika úrovních formují imunitní odpověď. Pokud jsou narušeny některé microRNA, vede to k produkci zánětlivých cytokinů, tedy i přispívá k rozvoji onemocnění.

Obecně platí, že u nemocných osob byla prokázána snížená metylace určitých genů v kloubních buňkách jménem synoviální fibroblasty. Právě synoviální fibroblasty přitom hrají v procesu vzniku RA zásadní úlohu, protože aktivně přispívají k poškozování kloubu tím, že vylučují zánětlivé cytokiny, chemokiny a enzymy, které napomáhají destrukci řady kloubních tkání.

Další klíčovou látku při vzniku revmatoidní artritidy představují prostaglandiny E2 (PGE2), které v kloubech spouštějí zánětlivé procesy. Revmatoidní artritidu výrazně zhoršuje kouření. Kouření rovněž zvyšuje oxidativní stres, zhoršuje stav imunitního systému a podílí se na vzniku zánětlivých změn.

Pohyb a životospráva

Vzhledem k vysokému podílu epigenetických procesů na vzniku artrózy i artritidy může velkou úlevu přinést úprava všech složek životosprávy, které ovlivňují intenzitu epigenetických reakcí. Pozitivně tak působí zejména zdravá strava či pravidelný pohyb, negativně pak třeba kouření či znečištění životního prostředí. Z výživy je důležitý například vysoký příjem antioxidantů, protože na poškozování chrupavky se vysokou měrou podílejí i volné radikály.
Z druhů pohybu jsou pak nejvhodnější cyklické aerobní aktivity, zlepšují výživu chrupavčité tkáně, která nemá vlastní cévní zásobení. Velice účinnou pomoc pak nabízejí doplňky stravy. Vhodné jsou pochopitelně ty, které dodávají základní stavební kameny kloubní chrupavky (kolagen), zároveň je však vhodné je kombinovat s bylinami a živinami. Bohužel EU zakazuje jejich uvádění ...

Veškeré další informace a klinické studie byly odstraněny na základě Nařízení EU ...

Informace uvedené na těchto webových stránkách jsou poskytovány pouze pro informační účely a nejsou určeny k nahrazení léčení od kvalifikovaného lékaře. Pro informace o zdravotním stavu se poraďte s Vašim lékařem ...

Tato internetová stránka je koncipována pouze pro výukový vzdělávací program našich kurzů.