Latinský název: Sambucus nigra L.
Lidové názvy: Bezinka, psí bez, smradlavý bez, black eldet, european elder, european elderberry
Čeleď: bezovité Sambucaceae
Sbíraná část: květ, list, plod, kůra
Přispívá:
Bez černý je mezi lidmi velmi známá a oblíbená bylina, která je hojně využívána v léčitelství, farmacii
i v kuchyni.
Schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU
Bez černý (Sambucus nigra L.., plody)
-
Vylučování - pročištění těla
-
Kontrola tělesné hmotnosti a hubnutí
-
Normální funkce močových cest a prostaty
-
Antioxidant
-
Vylučování vody z organizmu
Veškeré další informace a klinické studie byly odstraněny na základě Nařízení EU ...
Na základě nařízení EU č. 432/2012 nesmíme u produktů uvádět žádná zdravotní tvrzení, která by odkazovala
na jejich léčivé účinky či mohla jen vzbudit dojem zdravotního nebo léčebného účinku bylin, vitálních
hub. Ony bylinky a houby se používají stovky let a pomohly miliónům lidí. Nesmíme již uvádět ani
vědecké výzkumy s prokázanými účinky bylin, hub, pokud se nejedná o farmaceutickou firmou registrovaný
lék. Původní informativní texty jsme tedy přizpůsobili platné legislativě. U produktů mnoho informací
nenajdete, neboť nesmíme ani uvádět či propojovat pro více informací dostupné zdroje ...
Lidová medicína
Bezinka má široké uplatnění, jak terapeutické, tak v potravinářském odvětví. V potravinářství se používá
především bobule bezu. Šťáva má velmi sytou, intenzivní tmavě červenou barvu. Jeho slisovaná šťáva má
totiž široké uplatnění jako potravinářské barvivo. Typickou tmavě červenou barvu mají na svědomí anthokyany.
Tyto látky lze nalézt také v borůvkách či černém jeřábu a jsou známé jako silné antioxidanty.
Bez černý hraje velikou roli v likérnictví při výrobě lihovin a směsných destilátů. Bezová šťáva se dá
vyrobit také z květů bezu a kvašením lze připravit osvěžující limonádu. Z květů se v domácích kuchařkách
objevuje také výroba sirupů. Sušené květy jsou vhodné k výrobě čaje.
Všechny části rostliny jsou využitelné a většina farmaceutických firem, které se zabývají bylinnými produkty,
je hromadně odkupují na výrobu čajových a jiných směsí. V rámci lidového léčitelství se cíleně sbírá květ,
list, bobule a kůra v období od června do července, bobule však trochu později (říjen-listopad). Dříve
se terapeuticky aplikoval téměř na všechno, od zmírnění obtíží zubů, až po obtíže s pokožkou. Prášek
z nadrcených suchých listů se používal k zastavení krvácení z nosu.
Botanický popis
Bez černý je velmi široce větvený vytrvalý strom nebo keř, který může dorůstat
až do 8m výšky. Povrch kmene a větví je zprvu hladký a šedý (takřka lysý), postupně přechází na jemně
ochmýřený až na chlupatý, jehož zbarvení je poté hrubě šedé. Listy jsou vstřícné, s řapíkem, lichozpeřené
(2-3 jařmy) s obvykle 9 lístky. Lístky bezu jsou dlouhé až 8 cm a široké i 3 cm. Bývají téměř přisedlé,
kopinaté, jemně oválné až vejčité, okraje mají jemně zubaté. Květenstvím rostliny je vrcholovitý chocholík,
mívá 15-30 cm v průměru. Květy jsou oboupohlavné. Bez kvete od června do července. Plodem je černofialová
bobulka, která může být velká až 8 mm, plozená v období slunného pozdního podzimu. Jedná se o významnou
potravu pro ptactvo živící se plody.
Původ a rozšíření
Bez černý je rozšířen takřka po celém světě. Existuje pouze několik málo lokalit v Evropě, kde nemá
vhodné podmínky pro přežití, a sice část Skandinávie, většiny Ruska a Kavkaz. Jeho výskyt byl rozšířen
od Černého moře, Malou Asii, Arménii, Írán až po střední části Asie. Uměle byl roznesen do dalších částí
světa. Na území České republiky je vyjma horských poloh vcelku hojně rozšířen.
Vyskytuje se na vlhkých nalezištích (lesní mýtiny nejsou výjimkou), ale i na kamenitých místech. Další
místa, kde můžeme bez černý nalézt je v roklích, u cest, silnic a dalších místech zmíněných v oddělení
Pěstování. Na venkově je běžný podél domů, plotů a na zahradách. Jeho výskyt není jedinečný, je často
součástí běžné flóry okolí mírného pásu. Díky ptákům, kteří se bezovými plody živí, jsou jeho stanoviště
roznesena po velmi dlouhých vzdálenostech.
Účinné látky
Významnými obsahové látky jsou glykosidické povahy. V květech je běžný glykosid sambunigrin a rutin, bioflavonoidy,
cholin, éterické oleje, tanin (a další třísloviny), anthokyany (barviva s antioxidačním působením)), látky
slizového charakteru (bobtnavého) a mastné kyseliny. V plodech se nachází podobné látky kvalitativně i
kvantitativně, nicméně v plodech se nachází navíc karoteny, vitaminy B a vitaminu C. Syrové
nebo nezralé peckovičly Bezu černého (bezinky) jsou jedovaté.
Tradiční dávkování
Bez kvete v červnu a červenci, plody zrají v závěru podzimu. Květy, pokud intenzivně páchnou, lze sbírat
za suchého počasí (nejlépe před plným rozvinutím), sušit (co možná nejrychleji), zalévat a užívat jako
čaj. Uchovávají se v suchu a chladu. Takovýto čaj lze připravit 5-10 gramy zalitý 500 ml vody, po 15 minutách
louhování. Přílišná dávka nebo příliš časté popíjení může mít mírný projímavý účinek. Smíchaný s heřmánkem,
kozlíkem a octem se v historii používal na potírání zánětlivých ran či ložisek, mazaných po 2-4 hodinách.Sušené
plody se doporučují spařit vroucí vodou.1 lžičku (10min louhovat) popíjet 1x - 2x denně.
Pěstování
Bez černý se dnes pěstuje nejen kvůli terapeutickým účelům, ale také jako okrasná dřevina. Okrasné odrůdy
bezu mohou být zakrslé, převislé, s různě barevnými lístky, plnokvěté nebo s různě zbarvenými plody, závisí
na způsobu šlechtění a na celkovém výsledku, kterého chtějí zahradníci dosáhnout. K řádnému růstu a kvalitnímu
vývoji bezu je zapotřebí dusíkaté, humózní půdy. Bez vyžaduje vlhkou půdu a místo, které může být stinné
nebo slunné.
Volně rostoucí bez lze nalézt na pasekách, okrajích lesů, rumištích, uvnitř obcí nebo podél vodních toků.
Vždy však s výše zmíněnými podmínkami. Lze jej pěstovat v domácím prostředí, chce to ovšem péči a patřičnou
starostlivost.